Historie Prdku ve velké zkratce …
Počátek … vznik jména „Na Perlíčku“
Stavení, které je dnes známé, jako hospoda bývalo původně kovárna. Tímto se také vysvětluje pozdější jméno „Na Perlíčku“, které je spojeno jak se současnou hospodou, tak i s přilehlým rozcestím.
Trocha lidové slovesnosti aneb proč se říká „Na Prdku“
Jedna místní „pověst“ traduje, že první majitel čp. 222, Augustin Štěpánek si stavěl zpočátku jen coby malé stavení a na četné dotazy kolemjdoucích, co že to staví, odpovídal: „Ále, jen takovej prdek!“.
Další „pověst“ pak vypráví, že když Augustin Štěpánek přistavoval sál hospody, zastavil se u něj Pasecký starosta a zvědavě se ptal, co že to staví (že by nebylo stavebnípovolení?). Agustin Šťepánek na to prý odvětil: „Ále, já nic nestavím, já jen tak připrdávám!“
Ať už je pravda to nebo něco jiného, určitě není tedy divu, že také tento název místu zůstal. Dokonce i majitelům Štěpánkovým se pak často říkalo „Prdečtí“.
Od kladiva k pípě aneb Pozor! Otvíráme!
Syn Augustina Štěpánka, Hugo se rozhodl, že si Na Prdku zřídí hospodu. Nevím, co ho k tomu vedlo a ani zda kovárnu zavřel a otevřel výčep nebo provozoval oboje najednou. Až to budu vědět, hned se s Vámi podělím. Pravdou je, že se z hospody Na Perlíčku čili Na Prdku, brzo stala jedna z nejznámějších hospod široko daleko.
Rodina Hloušků na scéně, pardon Na Prdku
Někdy v 1/3 až 1/2 2o. století stávající hospodu významně rozšířil nový majitel, hostinský František Hloušek z Rybnice u Semil. Tento vdovec si k pěti dětem a Prdku přivedl nevěstu Marii z Vlastiboře, z níž se později stala nejpopulárnější hostinská v širokém okolí.
Paní Hloušková, nejslavnější hostinská na Prdku aneb JEDNOTA a éra budování socialismu
Po válce netrvalo dlouho a (téměř) všechna (po)hostinská zařízení přebírala státní organizace Jednota. Snad díky odlehlosti hospody, její velikosti nebo možná z dobroty srdce … to už asi dnes nezjistíme, ale tehdejší mocní, nechali paní Hlouškové koncesi na provozování hostince na dožití. Nevědomky tak dali vzniknout legendě, která byla legendou již za svého života. Paní Hloušková šenkovala Na Prdku bezmála dalších 30 let a to až do své smrti v roce 1982. Za tuto dobu se sem naučilo jezdit mnoho známých i bezejmenných hostů. Mezi ty nejslavnější z nich patřil šéfdirigent České filharmonie Václav Neumann, který zde s přáteli – m.j. i ze Svatováclavského sboru v Pasekách – slavil své sedmdesátiny.
Od smrti paní Hlouškové do pádu komunistů
I po smrti legendární hostinské zůstal hostinec Na Perlíčku centrem paseckého dění i oblíbeným místem výletníků. Byl provozován alespoň o víkendech ještě řadu let po smrti paní Hlouškové. Provozoval jí její vnuk pan Bohuslav Hloušek, majitel řeznictví v Jablonci nad Nisou. A právě jeho povinnosti v řeznictví zapříčinili omezený provoz. Pan Hloušek totiž vyrážel na Prdek vždy až v sobotu po poledni, potom co skončil svou práci v masném krámku. Nutno však podotknouti, že to jeho hostům vůbec nevadilo. Mnoho lidí může ještě nyní dosvědčit, že jeho dršťková polévka i tlačenka byly opravdu vynikající. Tato epizoda v historii Prdku však byla smutně krátká. Pan Hloušek nečekaně brzy odešel z tohoto světa a to předznamenalo velké změny jakoby ruku v ruce jdoucí se změnami po pádu komunismu.
